- Životní princip 1: Vztah k vesmíru

 

Vztah k vesmíru skrze vděčnost

Toto je princip toho, že Vesmír celku reprezentuje kolektivní inteligenci, která může být zosobněna jako jediná univerzální bytost. Z toho vyplývá, že jsou pouze dvě bytosti v celém vesmíru: jednotlivá bytost a univerzální bytost. Jako je  jednotlivec vnímavý a s tendencí neustále se přizpůsobovat nové informaci, tak je univerzální bytost - která je dynamická a je živou matricí mocných energií a zkušeností - spojitá a tak poznatelná, jako je poznatelná osobnost a chování přítele.

Univerzální bytost je citlivá k jednotlivci a jeho vjemům a vyjádření. Je jako složitá mnohonásobná osobnost, která je impregnována Zdrojovou inteligencí a reaguje na vjemy jednotlivce, jako louže vody zrcadlí obraz, který ji zastiňuje. Každý člověk v lidském nástroji je vskutku, ve svém nejvnitřnějším jádru, svrchovanou bytostí, která může přetvořit tento lidský nástroj do nástroje Svrchované jednoty. Nicméně, tato transformace je závislá na tom, zda si ten jednotlivec vybere představovat obraz Svrchované jednoty v "zrcadle" Univerzální bytosti, nebo představovat menší obraz který je pokřivením jejího skutečného stavu bytí.

Princip vztahu k vesmíru skrz vděčnost se v první řadě týká vědomého navrhování svého vlastního obrazu skrz ocenění podpůrného zrcadla Univerzální Bytosti. Jinými slovy, Univerzální Bytost má podíly v tvarování vyjádření reality v životě jednotlivce. Jestliže jednotlivec zobrazuje svrchovaný obraz v zrcadle Univerzální Bytosti, realita se stává vnitřním procesem tvorby, který je úplně prostý vnější kontroly a podmínek.

Tento proces je výměnou podpůrné energie z jednotlivce na Univerzální Bytost a tato energie nejlépe působí skrze uznání toho, jak dokonalá a přesná výměna (této energie) se objevuje v každém okamžiku života. Jestliže jednotlivec je si vědom (nebo alespoň má zájem na tom, aby si uvědomil) toto, jak dokonale Univerzální Bytost podporuje svrchovanou realitu jednotlivce, je tam mocný a přirozený smysl pro vděčnost, který proudí z jednotlivce do Univerzální Bytosti. Je to toto zřídlo vděčnosti, které otvírá kanál podpory z Univerzální Bytosti na jednotlivce a ustanovuje spolupráci  za účelem přetvoření lidského nástroje ve vyjádření Svrchované Jednoty.

Je to hlavně vděčnost, která oceňuje to, jak funguje vzájemný vztah jednotlivce a Univerzální Bytosti, který otevírá lidský nástroj k jeho spojení se Svrchovanou bytostí a její možné transformaci do stavu vnímání a výrazu Svrchované Jednoty . Vztah jednotlivce s Univerzální Bytostí je podstatný pro šlechtění a výchovu, protože to, více než cokoli jiného, rozhoduje, jak jednotlivec přijímá myriády forem a manifestací života.

Když jednotlivci přijímají změny ve svrchované realitě jako měnící se osobu Univerzální Bytosti, žijí v větší harmonii s životem samým. Život se stává výměnou energie mezi jednotlivcem a Univerzální Bytostí, takže je možné vyhrát bez soudu a bez zkoušení strachem. Toto je podstatný význam bezpodmínečné lásky: zkusit život ve všech jeho projevech, jako jednotlivá, sjednocená inteligence, která dokonale reaguje na vrhaný obraz lidského nástroje.

Je to z toho důvodu, že když lidský nástroj plánuje vděčnost k Univerzální Bytosti, bez ohledu na poměry či podmínky, život stále víc a více podporuje otvírání lidského nástroje, aktivuje jeho zdrojové kódy a žije život v rámci syntézy modelu vyjádření. Pocit vděčnosti, spojený s mentálním konceptem hodnocení, je vyjádřen jako neviditelná zpráva, ve všech směrech a ve všech časech. V této jednotlivé souvislosti vděčnost k Univerzální Bytosti je vedoucím motivem za všemi formami vyjádření, po kterých lidský nástroj touží.

Každý dech, každé slovo, každý dotyk, každá myšlenka, každá věc, je soustředěna na vyjádření tohoto smyslu pro vděčnost. Vděčnost, že jednotlivec je svrchovaný a podporován Univerzální Bytostí, která vyjadřuje sebe přes všechny formy a manifestace inteligence. To vše s jediným cílem vytvoření ideální skutečnosti aktivací zdrojových kódů jednotlivce a přeměně lidského nástroje a bytosti ve Svrchovanou Celistvost. Je to tato specifická forma vděčnosti, která zrychluje aktivaci zdrojových kódů a jejich příznačné schopnosti integrovat nesourodé složky lidského nástroje a bytosti, a přetvořit je ve stav vnímání a vyjádření Svrchované Jednoty.

Čas je jediný faktor, které deformuje toto jinak jasné spojení mezi jednotlivcem a Univerzální Bytostí. Čas zasahuje a vytváří ložiska zoufalství, beznaděje a opuštěnosti. Nicméně, jsou to právě tato "ložiska", které často aktivují zdrojové kódy bytosti a zakládají důvěrnější a harmoničtější vztah s Univerzální Bytostí.

Čas vytváří zkušenost odloučení a toto vytváří pochybnost o systému slušnosti a všeobjímajícího smyslu Univerzální Bytosti. A opačně, vytváří to strach, že vesmír není zrcadlem, ale spíše chaotickou, vrtošivou energií.

Když je lidský nástroj vyrovnán se Svrchovanou Jednotou a žije v perspektivě rozvojové reality, přitahuje to přirozený stav harmonie. Toto nutně neznamená, že lidský nástroj je mimo problémů či nepohodlí, spíše to znamená vědomí nedílného smyslu, kterým se život projevuje. Jinými slovy, přirozená harmonie pochopí, že životní zkušenosti mají smysl pro rozšíření vašeho rozsahu vyrovnání se Svrchovanou jednotou a že vaše osobní realita musí plynout z těchto vrstev mnohorozměrného vesmíru za účelem vytvoření trvalé radosti a vnitřního míru.

Vděčnost je rozhodujícím aspektem lásky, která otevírá lidský nástroj k uznání role Univerzální Bytosti a předefinování jejího účelu, jakožto podpůrného rozšíření svrchované reality, spíše, než-li vrtošivý zásah osudu nebo přemrštěné reakce mechanického, izolovaného vesmíru. Zřízení vztahu s Univerzální Bytostí skrz výron vděčnosti také přitahuje životní zkušenost, která má transformační charakter. Je to zkušenost, která je bezvýhradně oddána odhalení nejhlubšího smyslu života a nejtvárnějšímu účelu.